S Adamem jsem se poznala v září minulého roku. Už při našich prvních komunikacích jsem měla motýlků v bříšku, nemluvě o tom, když jsme se začali scházet. Po přibližně měsíci takové formy komunikace jsem pochopila, že jsem se prostě zamilovala. Od začátku mi však Adam apeloval na to, že on o vztah nestojí. „Právě jsem z jednoho nepěkného vyšel a upřímně, cítím se jako osel, že jsem se vázal tak dlouho. Jsem mladý, nemám ještě v plánu založit si rodinu a jakýkoliv závazek mi přijde zbytečný, “ prozradil mi a já, i když mě to pochopitelně zabolelo, jsem začala lhát samu sebe. Věřila jsem, že to je to, co potřebuji, hoc jsem uvnitř cítila opak. Jednoho dne jsem to už nevydržela a řekla mu, že ho miluji. Reakce mě nemile překvapila – nezvládl to dobře, odešel a přibližně dva týdny se neozval. Cítila jsem se poníženě jako nikdy předtím …
zkouška vztahu
Do dnešního dne si pamatuji na to, jak jsem smutná ležela na gauči a čekala. Na spasení. Zázrak. Cokoli, co by mě vytáhlo z beznaděje, do které jsem se dostala. V tom momentě mi pípla zpráva od Adama. „Promiň mi to .. mohlo bychom se setkat? “ Napsal mi a já jsem souhlasila. Měla jsem smíšené pocity, ale tušila jsem, že zřejmě nepůjde o nic příjemné. Naštěstí jsem se mýlila.
„Vím, je zbabělé se nyní ozývat, promiň mi to .. já jen, lekl jsem se. I já tě miluji a není to něco, co by bylo v mém plánu, “ dostal ze sebe a mně srdce opět poskočilo. Bylo v tom však jasné ale. „Nevím co dělat. Nechci tě ztratit, opravdu, ale zároveň si chci ještě co to užít, mám 27 let, “ dodal a já jsem najednou zůstala stejně bezmocná jako on. Rozhodli jsme se to však zkusit, ale ani ne po dvou měsících jsme oba cítili, že to prostě není ono. Adam byl najednou svázaný, nervózní, necítil se dobře – a popravdě ani já.
otevřený vztah
Jednoho dne jsem to už nevydržela a rozhodla se vyzkoušet alternativu, kterou koneckonců sám na začátku nabízel. „Mějme otevřený vztah, “ řekla jsem mu jen tak mezi řečí a on souhlasil. Žádné dramatické scény, dojemné vyznání, výčitky .. oba fungujeme tak, jako bychom byli ve vztahu – s tím, že fyzicky si to můžeme užít s kýmkoli. Víme však, že nás spojuje to psychické, co je pro nás nejdůležitější. Vím, že když budu potřebovat, mám jeho oporou 24 hodin denně. A on totéž. Jsme nejlepšími přáteli, partnery, ale i milenci s vlastními milenci. A funguje to.
